Sibiřský Husky

Slávu tomuto výjimečnému plemeni dodala také dramatická událost roku 1925, kdy v Nome vypukla epidemie záškrtu a v důsledku nepříznivých klimatických podmínek bylo jedinou možností jak dostat do této odlehlé oblasti sérum právě psí spřežení. Tuto trasu dlouhou 674 mil by byli schopni zvládnout musheři s původními plemeny psů za dobu okolo 25 dnů, se spřežením Huskyů to však zvládli za pouhých 7 dní. Známými osobnostmi tohoto závodu jsou Leonhard Seppala, který tuto štafetu vedl a údajně prý z této trasy urazil celou polovinu. Posledním musherem byl potom Gunnar Kasson, jehož vůdčím psem byl Balt. Tuto slavnou událost dokládá socha Balta, která stojí v Central Parku v New Yorku. Je na ní napsáno Endurance, Fidelity, Intelligence (v překladu tedy výstižně definovaná slova odolnost, věrnost a inteligence). Na počest této události se potom každoročně od roku 1973 jede tradiční závod z Anchorage do Nome zvaný Iditarod.

V roce 1931 byl Husky uznán americkým kynologickým klubem a byl zařazen mezi čistokrevná plemena.

První Sibiřský Husky byl do tehdejšího Československa dovezen v roce 1977 z USA, poté pak byla dovezena fenka Huskyho v roce 1981 z Německa. V tomto roce pak také byl první vrh štěňat po těchto dvou rodičích.

Základní informace

Standard číslo: 270, 1973 a 2000
Název plemene: Sibiřský Husky
Originální název plemene: Siberian Husky
Země původu: USA
Klasifikace dle FCI: Skupina 5 – špicové a tzv. primitivní plemena Sekce 1 – severští tažní psi Bez pracovní zkoušky
Použití: Saňový pes

Celkový vzhled

Sibiřský Husky je středně velký pracovní pes, rychlý, s volným a elegantním pohybem. Jeho mírně kompaktní a dobře osrstěné tělo, vztyčené uši a huňatý ocas připomínají jeho severský původ. Jeho typický pohyb je plynulý a očividně bez námahy. Svou původní práci v postroji vykonává efektivně, jako saňový pes měl za úkol převážet lehčí břemena na velké vzdálenosti střední rychlostí. Jeho tělesné poměry a rámec odrážejí tuto základní rovnováhu síly, rychlosti a vytrvalosti. Psi (samci) Sibiřského Huskyho jsou samčí stavby, ale nikoliv těžcí, fenky jsou jemnější (samičí), ale nikoli slabé stavby. Ve správné kondici, s pevnými a dobře vyvinutými svaly, nemá Sibiřský Husky zbytečnou nadváhu.

Povaha a temperament

Sibiřský Husky je přátelský a milý, ale také pozorný a otevřený. Nevykazuje kvality hlídacího psa. Není přehnaně podezíravý k cizím lidem a není agresivní k ostatním psům. U dospělého psa by měla být očekávána jistá míra rezervovanosti a důstojnosti. Jeho inteligence, poslušnost a horlivost z něj činí příjemného společníka a ochotného pracovního psa. Jeho inteligence, ovladatelnost, horlivost a jeho přizpůsobivost jej činí příjemným společníkem a ochotným pracovníkem. Není nikdy agresivní vůči dospělým lidem, natož pak k dětem. Je nenáročný na péči i množství potravy. To všechno však nahrazuje jeho touha po pohybu nejen jako saňový pes ve spřežení. Chuť do práce má vrozenou, jen se musí odhalit jeho slabé a silné stránky a správně je rozvíjet resp. tlumit. Je zvědavý, má silný lovecký pud.

Hlava

Hlava má pronikavý výraz, přátelský, zajímavý s typickou kresbou. Lebka má střední velikost, poměrně k tělu, nahoře mírně zaoblená a zužující se od nejširšího bodu k očím. Stop je dobře zřetelný. Nosní houba je černá u šedých, pálených nebo černých psů, játrová u měděně zbarvených psů, může být masově zbarvená u čistě bílých psů. Růžově žíhaný „sněhový nos“ je přijatelný. Tlama je střední délky a střední šířky, postupně se zužující k nosní houbě, špička tlamy není ani zašpičatělá ani kvadratická. Nosní můstek je od stopu ke špičce nosu rovný. Pysky jsou dobře pigmentované a těsně přiléhající. Čelisti/Zuby mají nůžkový skus. Oči jsou mandlového tvaru, v přiměřené vzdálenosti od sebe, posazené trochu šikmo. Oči mohou být hnědé nebo modré barvy, přijatelné je každé oko jiné barvy nebo vícebarevné oko. Výraz je nadšený, přátelský, plný zájmu, dokonce nezbedný. Uši jsou středně velké, trojúhelníkového tvaru, blízko u sebe a nasazené vysoko na hlavě. Jsou pevné, dobře osrstěné, mírně klenuté na zadní straně a pevně vztyčené, s lehce zaoblenými špičkami směřujícími přímo vzhůru.

Ocas

Dobře osrstěný ocas liščího typu je nasazen maličko pod hřbetní linií, a je v afektu obvykle nesen nad hřbetem v elegantním šavlovitém oblouku. Když je nesen vzhůru, nestáčí se ocas k žádné straně těla, ani neleží ploše na hřbetě. V klidu je ocas většinou svěšený. Srst na ocasu je střední délky a má zhruba stejnou délku na vrchní části, stranách a spodní části, výsledkem čehož je vzhled kulatého kartáče.

Hrudní končetiny

V postoji při pohledu zpředu jsou končetiny přiměřeně od sebe vzdálené, rovnoběžné a rovné. Kostra je silná, ale ne těžká. Délka končetiny od lokte k zemi je o trochu větší než vzdálenost od lokte ke kohoutku. Paspárky mohou být odstraněny. Ramenní lopatka je dobře uložená vzad. Nadloktí směřuje od ramene k lokti mírně dozadu, a nikdy není kolmé k zemi. Svaly a šlachy připevňující rameno k hrudnímu koši jsou pevné a dobře vyvinuté. Lokty přiléhají k tělu, nevytáčejí se ani dovnitř ani ven.

Osrstění

Srst Sibiřského Huskyho má podsadu. Krycí srst je středně dlouhá a bohatá, ale nikdy není tak dlouhá, aby rušila obrys psa. Podsada je měkká a hustá, dostatečné délky, aby podpírala krycí srst. Delší chlupy krycí srsti jsou rovné a poněkud hladce ležící, nejsou však hrubé ani přímo odstávající od těla. V průběhu období línání je absence podsady obvyklá. Trimování vousů a srsti mezi prsty a v okolí tlapek k dosažení jemnějšího vzhledu je povoleno. Trimování srsti v jakékoliv jiné části těla nesmí být promíjeno a musí být silně penalizováno.

Jsou povoleny všechny barvy od černé až po čistě bílou. Vícebarevnost znaků na hlavě je běžná, včetně některých nápadných vzorů, které se u jiných plemen nevyskytují.

• příliš šikmé nebo příliš těsně u sebe ležící oči
• těžkopádná nebo těžká hlava, příliš jemně modelovaná hlava
• nedostatečně výrazný stop
• příliš velké uši v poměru k hlavě, příliš široce nasazené, nedostatečně pevně vztyčené uši
• každá odchylka od nůžkového skusu
• příliš krátký a tlustý, příliš dlouhý krk
• slabý nebo volný hřbet, vyklenutý hřbet, spáditá hřbetní linie
• příliš široký hrudník, sudovitá žebra, příliš plochá nebo slabá žebra
• mdlý nebo povolující hřbet, vyklenutý hřbet, spadající horní linie
• zalomený nebo těsně stočený ocas, příliš bohatě osrstěný ocas, ocas nasazený příliš vysoko nebo nízko