Pejsci, kteří už nejsou mezi námi

Alf

Úplně první a nejstarší člen naší smečky se jmenoval Alf a kvůli tomuto nádhernému hnědookému Haskounovi to všechno téměř před dvaceti lety začalo 🙂 Narodil se v září 1994 a odcházel jako zasloužilý Haskouní dědeček po šestnácti letech. Běhání ho vždycky bavilo a například s Nikym se snažil pořád závodit i v pokročilém věku. Byl to šéf smečky, také leader spřežení, protože šéfování mu prostě šlo. Při běhu utíkal ze všech pejsků nejvíce pravidelně, nebyl to nějaký tahoun, ale správný chytrý lídr spřežení. Jenom otočení spřežení neměl rád, protože naši pejsci vždycky nejraději běželi stále dál a neradi se vraceli. Dokázal si vyjednat vždy respekt, a to i přesto, že to byl takový dobrák od kosti. Byl to vždy největší mazel a když k němu někdo přišel, prosil (dával to najevo podanou packou), aby si ho někdo všimnul. Alfík byl výjimka potvrzující pravidlo v tom, že Husky neštěká, protože ten vždy na babičku štěkal a ostatní pejsci se to od něj samozřejmě naučili – nejdříve Sindy a pak i obě štěňátka.

Domácky jsme mu říkali: Čumík, Čumílek nebo Čum, protože pořád všechno pozoroval a musel mít nad vším jako správný šéf naprostý přehled. A z ostatních přezdívek třeba Balfík nebo Pan pes, protože moc dobře věděl, že mu to sluší 🙂 Někdy ohrnoval nos nad žrádlem anebo nechal v misce jednu nebo dvě granule. Nevím, proč to dělal, asi ty granule počítal a ty zbývající by na něj byly už moc. Alfík byl takový „pyšoň“ – vždy když věděl, že se na něj někdo dívá, tak zvedl hlavu a byl opravdu pyšný. Pokud měl takovou chvilku, tak ho nesměl nikdo rušit (a to bývalo alespoň jedenkrát denně). Opravdu nesnášel slepice, králíky a kočičky 🙁 Alfík je tatínkem dvou vrhů štěňat a Nik a Aska

Sindy

Jako druhého pejska z původní smečky bych rád představil Sindy. Narodila se v prosinci 1995 a pořídili jsme si ji jako pozdní vánoční dárek. Největší dárek to však byl pro Alfíka. S Alfíčkem tvořili perfektní pár a s těmito pejsky jsme poprvé okusili, jaké to je mít psí spřežení a vychutnat si jízdu na saních 🙂 tehdy to ještě byly po domácku vyrobené. SindyS Alfíčkem běhali jak jinak než spolu a to po celou dlouhou dobu. Sindy byla ale poměrně drobná, takže se musela více snažit, aby Alfíčkovi stačila, ale běhalo jí to taky dobře a byla hodně šikovná. A protože to mezi nimi byla velká láska, tak měli spolu i štěňátka. Tahle holka měla modré oči, ale jedno měla ze čtvrtiny hnědé a tímhle si u neználků Haskounů vždy vzbuzovala obdiv a spoustu otázek. Askynka zdědila tohle po ní, ale tam už to bylo rozdělené spravedlivě půl na půl – jedno modré a jedno hnědé očičko. Sindy porodila a vychovala šest štěňat a vždycky se o zbývající členy starala jako máma. S Alfíkem vychovali Nika a Asku a ostatní štěňátka šly do světa. Po domácku jsme jí říkali Sindulenka, Cinda nebo třeba Liška, Lištička či Kulička.

Pak ale nastaly zdravotní problémy a na podzim 2003 byla na operaci s rakovinou mléčných žláz a na jaře následujícího roku se jí to opět vrátilo a už jí nebylo pomoci. Její odchod byl hodně smutný, určitě si takhle nezasloužila z tohohle světa odejít, ale život musel jít dál. Touto cestou bych jí chtěl poděkovat za všechny krásné chvilky, které jsme s ní mohli strávit a že jich byla určitě veliká spousta 🙂 a také za dva super psy, kterými byli Askynka a Niček, každý úplně jiný, i když to byl bráška a sestřička.

Nik

Jako dalšího bych rád představil Nika. Je to syn Alfíka a Sindy a bráška Asky. Narodil se v dubnu 1998. Byl to největší tahoun a běžec, kterého jsme kdy měli ve smečce. Udržet ho před startem dalo hodně velkou práci a bylo často potřeba více rukou, aby vše proběhlo v pohodě. NikRadost, kterou měl před startem, projevoval hlasitým štěkáním. Vždycky jsem mu říkal, že je to hlupák, že odedře všechnu práci za ostatní hafany. Byl to největší Haskoun, kterého jsme kdy měli a byl to prostě kus chlapa se spoustou energie a chutí do běhání. Byl to takový ten zodpovědný zadák, který vždy táhnul to, co jsme mu naložili 🙂 Neměl rád vodu a s tím spojené koupání a šíleně nesnášel česání a injekce od veterináře. V tomto to byl veliký strašpytel a vždycky při těchto činnostech vyváděl.

Říkali jsme mu Niček, Nikoušek, Nikula, Kyky nebo Kolíček. Tu poslední dostal ještě jako malé štěně, protože rád hryzal dřevěné klacíky. Jinak to byl obrovský dobrák a s každým se hned kamarádil. Bezproblémově sežral všechno krmení, nikdy neměl žádné námitky a případně dojídal po ostatních, tím také umyl všechny jejich misky. S Askynkou vždycky běhali spolu – ať to bylo na kole nebo ve spřežení na saních jako zadáci. A těch bouraček, co jsem s nimi zažil 🙂 Z tohohle světa odešel po výživových a alergických problémech na podzim 2007.

Aska

Dalším členem původní smečky byla Aska. Narodila se stejně jako Nik, ale asi o dvě hodiny ho předběhla. Aska byla největší štěně do té doby než ji Niček nepředjedl 🙂 byla původně určena na prodej spolu s ostatními štěňaty, ale nebyl o ni zájem a tak nám doma zůstala. S postupem času nám to ale vůbec nevadilo, protože to byla šikovná holka a byla zase úplně jiná než její bráška Nik. Byla klidná, Askanechtěla být středem pozornosti, ale na druhou stranu se jí nechtělo většinou ani moc běhat, tak jako ostatním. Tak jak stárla, tak se to ale jaksi změnilo, takže to bylo asi naběhanými kilometry a nebo prostě usoudila, že jí nic jiného nezbyde. Někdy byla trochu bojácná, zalezla si prostě do boudy a byla tam schovaná. Jindy si zase pořád hrála a chtěla být všem na očích. Měla přezdívku Vlastík, už ani nevím proč jsme jí tak začali říkat 🙂 Říkali jsme jí taky Askynka, Askulinka, Astík nebo Askyk.

Když jsme si dovezli Floridku, tak se z ní stala úplně suprová máma, to jsme od ní ani nečekali, ale příroda je přeci mocná čarodějka a v těch psiskách je vše uloženo. Starala se o ní, hrála si s ní a nechala se i okousávat jako by byla její opravdovou mámou. To hraní holkám vydrželo opravdu dlouho. Někdy je to prostě popadlo a hrály si jako malá štěňata. Askynčin zlozvyk bylo však hrabání, takže jakmile byl večer a my šli spát, tak spolu s Floridkou nastalo jejich období. Ráno se potom vzbudíte a hlína je úplně všude. Spoustu kilometrů tak ještě naběhala poté s Floridkou, protože Alfík už kvůli svému věku opravdu běhat nemohl. Všechno jí tak naučila a vychovala z ní novou šéfovou naší smečky, odešla za ostatními pejsky v létě 2011.

FLORIDA Kráska Vysočiny

Doplněním naší původní smečky byla FLORIDA Kráska Vysočiny. Narodila se v květnu 2004 v Rosičce (Vysočina). Floridka byla velice rozumná a chytrá a nakonec už to byla taková haskouní babička. Florida Kráska VysočinyVždy byla neskutečně energická.

Říkali jsme jí Flo, Florinka, Floriánek, Florka, Florčik, Florky. Floridka byla jedním z mluvících haskounů 🙂 musela mít totiž ke všemu poslední slovo a všechno zkritizovala – a protože jakoby povídala, tak proto jsme jí také říkali Brbla, Brbluška nebo Bubík. Běžec to byl celý život dobrý a vytrvalý protože celou cestu utíkala pořád cvalem a málokdy zpomalila, měla pořád stabilní tempo. Byla opravdu chytrá, výborně ovládala všechny povely, včetně otočení celého spřežení a malého odbočení vpravo či vlevo. S Florinkou jsem se naučil bruslit na běžkách a vždy byla ke mně dost trpělivá, když mi to nešlo. Najezdili jsme spoustu kilometrů hlavně u nás doma, ale i na horách, protože vzhledem k tomu jak krásně rovnoměrně běhala, tak byla ideálním parťákem na Skijőring. Byla vůdčím psem, ale po příchodu Amy jí tuto pozici ráda přenechala, ve spřežení už neběhala a běhali jsme spolu jen samostatně na kolobce. Floridka byla jeden z mála Haskounů, který měl rád kočky, jejím kamarádem se totiž již od štěňátka stal kamarád Filípek, což je náš rezavý kocourek, který vyrůstal s ní a byli celý život kamarádi. Floridka odešla za ostatními pejsky v listopadu 2015.

Poznámky

Se všemi pejsky jsme zažili spoustu krásného, naběhali kolem Prostějova a na horách stovky, tisíce a možná i desetitisíce kilometrů. Mimo občasné rvačky, které kluci či holky měli a nějaké zdravotní problémy, které už k více pejskům a sportu psích spřežení bohužel patří, to byly nádherné roky, na které budu vždycky vzpomínat. Jsou to totiž mí miláčci a láska na celý život. Určitě na nikoho z vás, Zlatíčka moje, nikdy nezapomeneme! Mějte se v tom psím nebi krásně 🙂